Po phishingovém útoku vyvstává otázka, zda má banka vrátit odepsanou částku. Rozhodující je povolení platby a obvinění z hrubé nedbalosti.
Zdánlivě pravý e-mail od domnělé banky, textová zpráva s odkazem nebo hovor od domnělého zaměstnance banky – phishing má mnoho podob. Cílem pachatelů je vždy získat přístupové údaje a oprávnění za účelem zahájení převodů v neprospěch majitele účtu.
Jakmile jsou peníze vyčerpány, pachatelé je obvykle nemohou získat zpět. U těch, kterých se to týká, pak záleží na tom, zda má instituce, která účet vede, částku vrátit. Zákon tuto problematiku upravuje v předpisech o platebních službách v občanském zákoníku (BGB).
Princip: vrácení neoprávněných plateb
Výchozím bodem je § 675u BGB. Poté nemá poskytovatel platebních služeb nárok na náhradu svých výdajů v případě neautorizované platební transakce. Musí okamžitě vrátit zákazníkovi částku platby a obnovit účet na úroveň, na které by byl bez debetu.
Platba je autorizována pouze v případě, že s tím majitel účtu souhlasí. Pokud třetí strany spustily přenos pomocí odcizených dat, obvykle to chybí. Obtížnější jsou případy, kdy ti, kterých se to týká, dali svolení sami pod vlivem klamu. To, zda autorizace existuje, závisí na okolnostech – například na tom, co bylo zákazníkovi ukázáno během schvalovacího procesu.
Když jsou zákazníci odpovědní sami
Banka může proti nároku na náhradu škody podle § 675v německého občanského zákoníku (BGB) čelit vlastním nárokem na náhradu škody. Pokud je škoda způsobena zneužitím platebního prostředku, zákon zpočátku stanoví omezený příspěvek zákazníka ve výši maximálně 50 eur. Zákazník však odpovídá za celou škodu, pokud jednal s úmyslem podvodu nebo porušil svou povinnost péče úmyslně či z hrubé nedbalosti.
Tyto povinnosti zahrnují ochranu personalizovaných bezpečnostních prvků před neoprávněným přístupem a okamžité hlášení zneužití. V praxi se spor obvykle točí kolem otázky, zda lze chování zákazníka klasifikovat jako hrubě nedbalé.
Hrubá nedbalost – otázka případ od případu
Každý, kdo závažným způsobem porušuje požadovanou úroveň péče a nebere zjevná ohledy, je hrubě nedbalý. Jednoduchá chyba nestačí. Při posuzování berou soudy v úvahu mimo jiné tyto aspekty:
- Jak profesionální a důvěryhodný byl podvod?
- Byly tam nějaké rozpoznatelné varovné signály, jako jsou neobvyklé adresy odesílatelů nebo jazykové anomálie?
- Byly kódy vydání předány po telefonu nebo na webu třetí strany?
- Jaké informace o částce a příjemci byly zobrazeny v procesu uvolnění?
- Poskytla banka konkrétní a aktuální varování před podvodným podvodem?
Důkazní břemeno leží v podstatných bodech na bance. Podle § 675w německého občanského zákoníku (BGB) pouhé zaznamenání toho, že byl použit platební prostředek včetně autentizace, nemusí nutně stačit k prokázání autorizace nebo hrubého porušení povinností ze strany zákazníka.
Co dělat po phishingovém incidentu
- Přístup do online bankovnictví a nechat si okamžitě zablokovat postižené karty, například prostřednictvím banky nebo centrálního blokovacího tísňového čísla.
- O neautorizované platbě neprodleně informujte banku a písemně požádejte o vrácení peněz.
- Zabezpečené důkazy: Nemažte e-maily, textové zprávy, protokoly hovorů a snímky obrazovky.
- Podejte trestní oznámení na policii.
- Proces si co nejdříve zapište z paměti.
Rychlost je také nezbytná z právních důvodů: Jakmile bylo podáno oznámení o zablokování, zákazník již nenese odpovědnost za další zneužívající objednávky, pokud nejednají s podvodným úmyslem. Kromě toho jsou vyloučeny reklamace, pokud banka není informována o neautorizované platební transakci nejpozději 13 měsíců po provedení inkasa (§ 676b BGB).
Závěr
Zákon zpočátku přiřazuje riziko neautorizovaných plateb poskytovateli platebních služeb. Plná odpovědnost ze strany zákazníka přichází v úvahu zpravidla pouze v případech úmyslu nebo hrubé nedbalosti a zda je toto obvinění oprávněné, lze posoudit pouze na základě konkrétního procesu. Pokud banka odmítne vrácení peněz, může mít smysl právně zkoumat důvody.
Časté dotazy
V případě neautorizované platební transakce musí být částka okamžitě vrácena v souladu s § 675u německého občanského zákoníku (BGB). V praxi však instituce často odmítají proplacení z důvodu hrubé nedbalosti ze strany zákazníka. Zda je tato námitka oprávněná, závisí na konkrétním případu.
Na to nelze obecně odpovědět. Důležité je mimo jiné, zda jste byli schopni rozpoznat, jakou platbu schvalujete a jak ke klamání došlo. I v takových případech může zcela nebo částečně existovat nárok na náhradu.
Není to zákonný požadavek na nárok na náhradu. Obvykle však dává smysl, protože dokumentuje incident a banky často očekávají odpovídající důkaz.
